Po vleklém boji

Po vleklém boji probojoval jsem se na svůj starodávný blog. Vzdoroval, někdo mi ho přejmenoval na peslova a stranska. Kdo to jen mohl být? Byl to den plný slunce, když jsem dělal své lásce amoletky s jahodami, malinami a dokonce s ostružinami, řekla mi, že čumím jako vrah a kdybych uměl očima vraždit, tak už by nebyla asi tři minuty mezi živými. Nevím proč říkala právě toto, ale mně to náladu nezkazilo, i když mne vyhnala od televize ve třetí třetině finále mistrovství světa v hokeji. Však příští rok bude nové! Jen kdybych už tu virózu měl pryč a mohl se věnovat svým obvyklým činnostem. Paleček zasněný. Louskat si rýmy (ne rýmu) v běhu. Někdy si připadám docela unavený, zvlášť ve stáří, když se o mne pokouší rýmička. I am survivor, aint it great?
Ale pozor, nikam jsem se neprobojoval, jsem zase na Giora1912.