Posli osla do Parize

Na snimku vidite posledni model lehocipedu, pohodlneho bicyklu pro leziciho krestana, vystavovany na Svetove vystave bicyklu v Parizi. Prodejni vystava byla usporadana u prilezitosti podpaleni posledniho francouzskeho automobilu utlacovanou muslimskou minoritou. Vehikl nepotrebuje k pohybu zadne palivo vyrobene z ropy.

Kdyz jsem si dnes cetl reakce volicu na souboj Titanu, tedy ministra spravedlnosti Nemce a jeho namestka JUDr. Jiriho Vyvadila, zaujalo mne nasledujici prirovnani jednoho ctenare: "DEJ SVINI SEDLO A BUDE SI MYSLET, ŽE JE JEZDECKÝ KŮŇ." Nechci se vubec zabyvat tim, je - li toto prirovnani prilehave na situaci, ve ktere bylo pouzito, ani vlastne nevim, na ktereho z nich bylo pasovano. To opravdu nevim. Chci uslovi podrobit rozboru v jinem smyslu. Myslim si totiz, ze v urcitem ohledu se pouzite prirovnani blizi polskemu narodnimu porekadlu: "Vem sedlaka do uradu a vypije atrament". My lingvisti vime, ze atrament je inkoust, byval puvodne dubenkovy s tendenci k vysisovani, vyspelejsi inkoust byl antracenovy; nyni v obdobi gelovych per vseho druhu je to vsechno uz vicemene nostalgicka vzpominka. Obdoba obou porekadel se sama nabizi nikoli proto, ze by nektery z akteru zapasu o lepsi zitrek mel patrit do tymu talentu predsedy vlady, nabizi se s ohledem na svou vnitrni stavbu. Stavba porovnavanych vyroku je evidentne zpusobem filosoficke implikace, ktera sestava z jednoznacne dispozice a kauzalni konsekvence, v jednom pripade se konsekvence pohybuje v urovni spekulativni, v druhem pripade alimentarni. Vime jiz ze skolnich lavic, ze srovnatelnou lapidarni implikaci si mj. prosvojila i velka ceska literatura, a to s takovou vehemenci, ze je mnohdy citovana primo k didaktickym ucelum {priklad: "Zabili jste nam strejcka, tady mate pres drzku."}. Nevim, jesli Celakovsky uvadi prislovi ve sve sbirce, ale mohl by, protoze stara polska prislovi musi byt i ceska prislovi. Jeste v kvetnu 1278, kdy Premysl Otakar II psal polskemu krali dopis se zadosti o pomoc proti tem klukum Habsburskejm, jsme mluvili stejnou reci. Miroslav Macek nedavno, buhvi kde, jak on to umi, vystoural krasne porekadlo, ktere zapada do tohoto srovnavani. Jim jsem zacal, a take odtud z Parize, skoncim tuto malou uvahu o filosofickych implikacich.

"Posli osla do Parize, komon z neho nebude!"