Prezidentské uvažování.

Bolševíci nasadili nám za kandidáta na prezidenta Švejnara, američana, který právě publikoval knihu plnou bezobsažných urážek Klause. No prosím, na to má jistě právo. Viděl jsem ho jak přiletěl s rodinou na Ruzyň, jeho dcery povědomě pošišlávaly (to mě tjéšý, šé sté čéšý), jeho manželka neumí nic. No to snad ani Masarykova neuměla taky. Četl jsem dnes starší zápis jednoho příbuzného, který říká, když Klaus není nadšený z útoku na Irák: "To není můj prezident". Já ale říkám: "Byl to můj prezident." Přinejmenším to tak cítím, navíc nevidím vůbec nic, v čem by jako prezident chybil. Proč na to teď tak myslím. Jo. Statečná Jiřina Šiklová, chtějíc pomoci Švejnarovi, napsala, že Klaus je zbabělec, že nechce veřejnou diskuzi se Švejnarem. Zbabělec. Večer dávali v televizi film Hitler v barvě. Ukazovali, že 20.4.1945 Josef Goebbels přednesl Hitlerovi poslední oslavný projev a hýřil slovy "nepopsatelně statečný"- to jako Hitler. Po takovém prezidentovi Jiřina Šiklová prahne. Výsledek je pro mne takový: Šiklová je hitlerčík. Dřív už jsem ale věděl, že Klaus byl náš nejlepší prezident co jsme kdy měli. Ze všech. Úplně ze všech. Myslím, že by se ani před nepopsatelně statečném neposral, nepřijal by demisi a dal by Slánskýmu milost. Musím rychle na přednášku. Tak dnes bez pointy.

Nové objevy

Tak Barbora Hermannová není má prababička. A tak jsem se z toho někdejšího objevu těšil. A z objevu jejího hrobu, který byla takový malý zázrak. Tak koho jsem to vlastně zdravil za těch mrazivých večerů, kdy jsem projížděl vánicí kolem zvichřeného hřbitůvku u Divišova? Komu měly patřit mé myšlenky, které jsem posílal kostem Barbory do hrobu v lesíku na obzoru? Mé myšlenky měly správně patřit Antonii rozené Rožniakové, ta se taky jmenovala Hermannová, ale jak byla, byla-li, příbuzná s Antonií? Byla-li by sestra Aloisie, tak se asi nevdala, protože má toto příjmení na náhrobku. To by ale byla 24 let starší než Aloisie, to je na hranici lidských možností. Byla - li švakrová Antonie, tak byla buď přivdaná a není tedy pokrevně příbuzná. Nebo to byla neprovdaná teta, pak nebyla ale pokrevně příbuzná Antonie. To je ale složité. Koho jsem to tedy zdravil? Cos mi to, Petře, bratranče můj, učinil? Po kom jsi pojmenoval svou prvorozenou dceru Báru?

Tento víkend jsem neměl jenom prohry. Vítězně jsem nalezl v pozůstalosti tety Berty svatební fotografii Pavličky, první to vnučky Aloisie. Tu fotografii s p. Pajerem, tak důsledně ničenou ve všech archivech. Slavná svatba. Konala se v roce 1934 v bytě Pavličky v Jandově ulici č. 8, podle paměti otce ve II. patře. Drůžičkou, a moc krásnou, byla Bedřichova dcera Evička, na svatbě vařila Marie a tam zřejmě její syn Jirka udělal ve svých krásných nových šatech kotrmelec aby rozesmál drůžičku. Zítra po jeho manželce Ireně pošlu obrázek vnukovi Pavličky Jirkovi, kterého jsem po 50 letech našel někde ve Vestci....naposledy jsem ho viděl na křtinách v r. 1959 v Holešovicích. Sedm let před tím, než StB zavraždila jeho mámu.